zdroj: Lukáš Přibyl: Terezínské studie a dokumenty, nakladatelství Academia, 2001
Anna Rosenbachová se narodila 7. června 1927, byla nejmladší ze tří dětí manželů Rosenbachových. Narodila se do vzdělané a majetné rodiny. Otec Jaroslav byl zaměstnán jako přísežný soudní tlumočník a provozoval vlastní advokátní kancelář. Matka Blanka pocházela z právnické rodiny a pracovala jako překladatelka. Anna měla dva starší bratry, Heřmana (*23. 9. 1924) a Karla (*4. 1. 1923).
Období války
1. září 1942 byli její rodiče i oba bratři, spolu s osmi stovkami dalších lidí, popraveni nacisty na pláži Kalevi-Liiva v Estonsku. Tehdy patnáctiletá Anna patřila mezi zhruba 200 lidí z transportu Be, kteří byli vyhodnoceni jako „práceschopní“ a převezeni do nedalekého koncentračního tábora Jägala.
zdroj: Lukáš Přibyl: Terezínské studie a dokumenty, nakladatelství Academia, 2001
V prosinci roku 1942 pak byla Anna přemístěna do centrální věznice v Tallinnu (viz úvodní fotografie), kde pravděpodobně pracovala jako pomocná síla v přístavu a v zemědělství. Koncem roku 1943 přemístěna znovu, tentokrát do tábora Ereda, v průmyslové oblasti na severovýchodě Estonska. V Eredě byli drženy především osoby židovského původu. V létě 1944 putovala opět do Tallinu a krátce na to byla přeplněnou lodí deportována do koncentračního tábora Stutthof v Polsku, kam dorazila 23. srpna 1944.
Během války Anna prošla koncentračními tábory ve třech zemích, nuceně pracovala mimojiné také na odklízení trosek po bombardování přístavů či ve zbrojím průmyslu. V táborech se Anna musela kromě hladu a nelidského zacházení ze strany věznitelů také vypořádat s mrazivými zimami a krutou epidemií tyfu.
zdroj: Lukáš Přibyl: Terezínské studie a dokumenty, nakladatelství Academia, 2001
Ženy a mladé dívky z „terezínského“ transportu, které prošly selekcí, byly drženy pohromadě a strávily spolu většinou čas až do konce války. Anna patřila mezi nejmladší z nich, což dokládá i svědectví jedné z žen, Ruth Kopečkové. Ta uvedla, že jí vzhledem k jejímu nízkému věku přezdívaly Bejbina: …byla o tři roky mladší…Bejbině bylo patnáct, myslím… byla při těle, pokud si pamatuju trošičku a byla hubatá jak patnáctiletá holka… ale my jsme ji měly v zásadě rády… byla bezprostřední… zdroj: Rozhovor O. Sladkého s Ruth Kopečkovou, Praha 25. 3. 2017
Závěr války
Anna patřila mezi 45 žen, které putovaly transportem z terezínského ghetta do Estonska, a přežily válku. Osvobození britskou armádou, 15. dubna 1945 se dožila v jednom z nejhorších koncentračních táborů Bergen-Belsen, tehdy jí bylo 18 let.
zdroj: Archive.org
Další osud Anny
O osudu Anny po válce je bohužel jen velmi málo informací. Údajně se krátce vrátila do Liberce (zmínky o ní se nachází v trestním spisu vedeném proti Fritzu Köllnerovi, který se během války zmocnil rodinné vily) a snad ještě v roce 1947 chvíli žila ve vile rodičů. Následně se Anna přesunula do Prahy, kde se seznámila se svým budoucím manželem. V roce 1948 se pak měli přestěhovat do nově vzniklého Izraele. Poslední dohledatelná zmínka pak je díky pamětnici, která ji navštívila kolem roku 1968, kdy Anna žila v Jeruzalémě.
Anna údajně zemřela v 70. - 80. letech na rakovinu.
Další zdroje:
- Fontes Nissae, Kateřina Portmann a Ondřej Sladký – „Místa paměti“. Po stopách bývalých libereckých spoluobčanů. Příběh Anny Rosenbachové a její rodiny
- Záznam soudu s Ralfem Gerretsem zástupcem velitele tábora Jägala
- Nenápadná krajina zla – Smrt českých Židů v Estonsku před šedesáti lety
- Jägala concentration camp (anglicky)